Už se mi dlouho nestalo, abych na nějaký film musel jet z Plzně do Prahy, protože v západních Čechách už nebylo jediné kino, kde by běžel. Ale stálo to za to. Navíc i v té Praze bylo několik kin, které byly nelítostně vyprodané. Například na Chodově v neděli zbylo jediné místo. Ve spodní řadě. Úplně na kraji u dveří. A to nechceš. Na co jsem jel, asi víte z popisku, ale proč je o ten film najednou takový zájem, když ho většina kin stáhla po prvním týdnu? Vedle distributora a marketingu přikládám důvod hlavně tomu, jak je ta malá skupina lidí, co novou Godzillu viděla, nadšená. Hodně moc nadšená. Godzilla Minus One před týdnem dokonce v hodnocení na CSFD překonala Oppenheimera od Christophera Nolana. Je tedy pravda, že se mnou v kině bylo pár zbloudilců, kteří očekávali něco zcela jiného. Skupinka rodičů s dětmi, které byly z prvního stupně základní školy, to měla asi nejtěžší, protože ten film má opravdu daleko k popcornovým filmům z Monsterverse, které buduje Warner Bros. Pictures.

Godzilla Minus One je v první řadě válečné katastrofické drama výmluvně komentující válečné trauma. Oproti všem ostatním filmům s Godzillou v hlavní roli začíná již v posledních dnech druhé světové války. Hlavní postavou se stává Koichi Shikishima, kamikadze pilot, který selhal. Rozuměj, přežil svoji misi. Pocit z toho, že zklamal, se ještě násobí, když se poprvé setká s monstrem a selže podruhé.

Když se konečně vrátí domů, nachází jen rozbombardované trosky. Jeho rodina je mrtvá a pro přeživší sousedy je zbabělou připomínkou válečné hrůzy. Do děje se postupně zapojují další postavy a my sledujeme, jak se zlomené Japonsko probouzí z horečnatého snu do reality, kde musí řešit například zaminování moře.

Příběhy jednotlivých hrdinů příběhu nebudu dále rozplétat, jen doplním, že ze všech podobných filmů má Godzilla Minus One asi nejlepší scénář. Přiznám se, že z amerických Godzill si teď nepamatuju jedinou postavu. Z tohoto filmu si budu určitě pamatovat téměř všechny, protože stojí právě na charakterech příběhu, který prostřednictvím nich vypráví stojí.

Občas je trochu těžší se na figury děje napojit díky tomu, že film zachovává „japonský“ typ herectví, tedy vše je trochu více teatrální a přehrávané, ale to k tomu vlastně patří. Stejně tak tvůrci použili barevný filtr, který naprosto skvěle funguje s dobou, do které je děj zasazen. A dá se říci, že to platí i o designu monstra jako takového. Godzilla je poměrně věrná své původní předloze, tedy občas vypadá jako ten pán v gumové celotělové masce, ale zdaleka ne vždy. Vidíte to v náznacích, když se pohybuje nebo když je záběr na její „čumák“ a oči. Dost jsem přemýšlel, jestli je to budgetem (film stál pouhých patnáct milionů dolarů) nebo je to úmyslné pomrknutí na ortodoxní fans. A popravdě, doteď si nejsem jistý, protože některé CGI scény vypadají naprosto skvěle. A ať je to tak či onak, mě to do toho filmu vlastně neskutečně sedlo.

Těch naprosto jasných pomrknutí na „kajdžu filmy“ je tu více, ať už je to „kingkongovská“ chvíle, kdy monstrum likviduje městský vlak nebo budovu s ikonickou „Wako clock tower“, což je samozřejmě odkaz na godzillí film z roku 1954. To jsou ale jen drobné radosti, na kterých film rozhodně nestaví. Oproti většině podobných filmů tu Godzilla nepředstavuje nic, s čím by kdokoliv soucítil. Je to ryzí ztělesnění teroru a zhouby. Je to zosobněné monstrum válečné destrukce. A také je to pro hrdiny prostředek, jak se postavit vlastním démonům.

Ještě jedné věci si můžete všimnout, a to je několik situací, kdy si tvůrci za celé Japonsko sypou popel na hlavu. Film kritizuje jak japonské zapojení do druhé světové války, tak způsob vedení a velení. Několikrát se tu opakuje situace, která výmluvně komentuje zatajování informací autorit před běžným obyvatelstvem. A ačkoliv by k tomu film mohl vybízet, neobjeví se tu jediná japonská vlajka. Rudý kruh (na zeleném, nikoliv bílém poli) vidíme jen na prototypu stíhačky Kjúšú J7W Shinden, která v příběhu také sehraje svoji roli.

Godzilla Minus One je netradiční retro monster film. Jak v tom, jak je příšera chápána a co představuje, tak ve scénáři, který se soustředí na dějovou linku, která v podobném typu filmů nemá obdoby. Vlastně i v nápadech, jak se s Godzillou vypořádat. Prim tu hraje scénář i zajímavá kamera sestávající často z dlouhých záběrů, ve kterých si lidi „jen povídají“. A přesto vás to baví sledovat jako máloco. Tohle budou Warneři jen těžko překonávat.